Měsíc a posmrtný život


MÄ› osobnÄ› vÅ¡echna vÄ›da opravdu hodnÄ› zajímá. Můžu také říct, a to v klidu, že bez vÄ›dy bych se asi už neobeÅ¡la, protože mÄ› to tak moc zajímá, že vÄ›du mám jako svůj koníÄek a na tom pÅ™eci není vůbec nic Å¡patného. Každý ÄlovÄ›k má pÅ™ece svou zálibu anebo nÄ›co podobného. A také je známo, že když má ÄlovÄ›k nÄ›jaké záliby anebo nÄ›jaké hobby, tak je potom logické, že je potom více klidnÄ›jší a podobnÄ›. Lidé, kteří budou nervní a nebudou moct dÄ›lat tÅ™eba ty své vÄ›ci, které je baví a které je zajímají, tak to potom dopadá velice Å¡patnÄ› a je to potom také smutné, protože ÄlovÄ›k může být potom nÄ›jaký smutný a pÅ™epracovaný a potÅ™eboval by nÄ›jaký oddych, aby si odpoÄinul a byl v klidu.

Krátery na měsíci.

Tak je to potom veliká Å¡koda, kdyby to nemohl dÄ›lat. Já potom chápu, že lidé jsou nervní a necítí se dobÅ™e. Proto je skvÄ›lé, že existují také různé zábavy anebo také různé knihy, kterými se tÅ™eba ÄlovÄ›k dokáže zabavit. A co tÅ™eba vÄ›decké knihy? ProÄ by tÅ™eba lidé také nemohli Äíst vÄ›du nebo encyklopedie? Řeknu vám, že já jsem vždycky jako dítÄ› chtÄ›la být vÄ›dec. ChtÄ›la jsem studovat moÅ™e anebo vesmír. Tohle mÄ› vždycky opravdu hodnÄ› zajímalo a lákalo mÄ› to, a to hlavnÄ› kvůli tomu, že to je takové neprobádané.

Věřím na posmrtný život.

Je to takové opravdu hodnÄ› fascinující, takové cizí a vzdálené, ale pÅ™esto tÄ› to úplnÄ› láká. Tedy alespoň mÄ› to hodnÄ› láká. VÄ›da také to moc lákalo mého dÄ›deÄka. Bohužel ale už není mezi námi, takže jsme si s dÄ›deÄkem říkali, že až dÄ›deÄek odejde, že urÄitÄ› také pozná vesmír a možná i moÅ™ské hlubiny. Tohle už záleží jenom na tom, Äemu ÄlovÄ›k věří. A já věřím tomu, že lidé po smrti jenom tak nekonÄí, jenomže může se tohle nazývat už i vÄ›dou anebo je to scifi? Tohle je už na každém z nás. Já věřím tomu, že posmrtný život existuje a je mi jedno, jestli s tím má vÄ›da nÄ›co spoleÄného anebo vůbec nemá.